Jen tak odpočívat na pohupující se vlastní lodi a nechat se hýčkat hřejivými slunečními paprsky. Nebo se osvěžit ve vlnách, potápět se a pak si dát na palubě drink. A co se uchýlit do chladnějších severních moří a nerušeně rybařit? To vše v klidu, sami, mimo rušné vody v blízkosti turistických středisek. To zní lákavě, že?
Ale pozor, příliš klidná a příliš hluboká místa moří mohou skrývat i něco obludného, strašlivého, tajemně zlověstného. Nemáme na mysli žraloka, nějakou tu jedovatou rybu nebo medúzu, ani chobotnice.
Může tam být třeba bájný obří hlavonožec kraken. Že to jsou jen báchorky a jde „jen“ o velké chobotnice či krakatice? No, jak myslíte…
Podle některých zpráv býval spatřen u pobřeží Islandu a Norska. Mezi námořníky příběhy o této obrovské mořské příšeře kolovaly od pradávna. Z poloviny 18. století pak pochází první písemné zprávy od biskupa Erika Pontoppidana. Ten také psal, jak ničivou silou tento tvor vládl. Že prý dovede popadnout a potopit celou válečnou loď. Psal též o tom, jak norští rybáři riskovali při lovu ryb nad krakenem. Přestože tento způsob jim prý zajišťoval úspěch. Pontoppidan také tvrdil, že tato příšera byla často zaměňována s ostrovem. Pak byly na některých mapách v důsledku tohoto omylu zakresleny ostrovy viditelné pouze příležitostně.
Kraken byl od 18. století nejčastěji zobrazován jako obří chobotnice. To vedlo mnoho lidí k domněnce, že Pontoppidanův kraken byl založen na pozorování velkých chobotnic. Zkušení námořníci dobře znali chobotnice a další hlavonožce s chapadly. Krakena považovali za odlišný druh. Hlavně proto, že byl výrazně větší. Lišil se i od mořských hadů, kteří jsou součástí severské mytologie.
Dřívější popisy však zobrazují toto stvoření spíše jako kraba nebo velrybu. Někdy je také spojován s bájnou Atlantidou, kde ho měli vytvořit a používat jako ochrannou zbraň.
Každý si tedy před vyplutím může vybrat, čemu uvěří!
